close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rachel

23. února 2008 v 18:41 | wErdíísEk |  PříBěHy....::::.....

Rachel

Jmenuji se Rachel a začala jsem se řezat v době, kdy mi bylo jedenáct. Možná dříve. Začala jsem s tím, protože moje psychická bolest byla moc velká, užírala mě. Byla jsem sexuálně zneužívána (obtěžována a znásilněna...), do mých 15 let se to stalo 2x. Když jsem o tom mluvila, měla sem hrozný chaos v hlavě. Styděla jsem se a cítila se tak odporně. Postupem času jsem začala být naštvaná a cítila jsem se provinile. Nenáviděla jsem samu sebe. Nenáviděla jsem se kvůli tomu chtíči... kvůli té vášni. Ach jo... chtěla jsem umřít. Chtěla jsem se zkusit zbavit bolesti. Chtěla jsem cítit, že mám zase nějakou cenu. Byla jsem feťák... feťák, který nemá žádné přátele... Žila jsem jen pro to jedno.
Domnívám se, že právě pocity méněcennosti ve mně vyvolaly začátky s ubližováním si. Milovala jsem ty pocity, kdy jsem si trhala nehty. Ráda jsem se koukala na svoji tekoucí krev. To mě drželo. To mě drželo, když jsem neměla život pod kontrolou.
Brzy na to jsem se začala řezat. Začala jsem používat nůž a pak břitvu. Řezala jsem se čím dál tím víc a čím dál tím víc jsem krvácela. Cítila jsem se tak sama a cítila jsem jako by něco ve mně našlo ty jizvy a říkalo mi, že jsem šílená. Potom se k naší rodině přistěhoval strýc (bylo mi 14 let) a začal se mnou a s mojí sestrou podnikat různě věci.
Všechno začalo být lepší. Chodili jsem spolu rybařit a lovit a já si myslela, že to je ten nejlepší muž, kterého znám. Můj vlastní otec, který doma vedle mě, se mnou nikdy nic nechtěl dělat. Chtěl místo dcery syna. Nedostal to, co chtěl, tak se rozhodl nedělat pro mě nic. Takže když se strýc k nám přistěhoval a byl s námi, cítila jsem, že by se snad věci mohly zlešpit. Začala jsem s ním mluvit o sebepoškozování se a on mě potěšil, řekl mi o mně hezké věci. Naučil mě vážit si samu sebe. Potom, co jsem mu přiznala pravdu, se mě začal dotýkat. Můj svět se zase hroutil. Chtěla jsem jít do svého pokoje, pořezat se a pak vidět a cítit stékání krve po mojí ruce. Zdálo se, že se nic moc neděje, bolest působila, nemohla jsem zapomenout na zranění, která jsem předtím cítila.
Brzy jsem zkusila spáchat sebevraždu. Dvakrát jsem se řízla do zápěstí. Nakonec si moje matka si všimla mých řezů a rozhodla se dovést mě k poradci. Začala jsem chtít, aby to bylo lepší. Jenže něco bylo špatně. Nakonec jsem před rokem skočila na záchranné stanici. Řízla jsem se opravdu hodně do kyčle a museli mi to sešít. Bylo to potom, co jsem usoudila, že vážně potřebuji pomoc. Tak jsem řekla poradkyni, jak to bylo v nemocnici a ona zavolala do pár různých psychologických center a nakonec našla jedno, kde byl pro mě volný pokoj. Další ráno jsem byla transportována ambulancí do Brentwoodu v Jacksonu. Zůstala jsem zde 5 dní. Potom jsem šla domu.
Matka mi sehnala nového poradce, který ale pil... nepomáhal mi a nevydával to správné úsilí...
Tak jsem ho opustila... věc, která mě nyní držela, byla novinařina. Ta mi moc pomohla. A tak musím říct, že to nebyl pozemský poradce, kdo mi pomohl... byl to Bůh. Jediný pomocník, který uměl udělat věci správné. A za rok jsem byla konečně osvobozena od ubližování si. A většina mojí bolesti z minulosti také odešla. Stále pracuji na některých věcech okolo toho, ale brzy to úsilí skončí. Jsem moc ráda, že jsem skoro volná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama