Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem
kluka z naší třídy,
který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů
všechny své # učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny
knížky? Musí to být # pěkný trouba!" Já měl naplánovaný celý víkend -
párty a fotbalový zápas s # přáteli na zítřejší odpoledne... Pokrčil
jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, # uviděl jsem bandu kluků co utíkali
jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky # z rukou, podrazili nohy
tak, že přistál v blátě.
Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10
stop od něj.
Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích.
Rvalo mi to
srdce.
Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl
jsem v jeho
očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí
se normálně chovat!"
Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil
úsměv. Byl to jeden
z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat
knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem
se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou
školu. /Nikdy
dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!"/
Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali.
Ukázalo se, že je to prima kluk.
Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!"
Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a
oblíbil si ho. I mí
přátelé ho "vzali"...
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky.
Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z
těch knížek.
Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se
stali
nejlepšími přáteli... Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední
škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem,
že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se
chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem
fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na
závěrečnou
slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že
to nemusím být já tam nahoře a mluvit.
Závěrečný den byl tady.
Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který
dospěl a
našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely
brýle. Měl víc
děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten
den!
Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním,
poplácal ho po
zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím
vděčným # pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za
sebou, odkašlal si # a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom
poděkovali všem, co nám pomohli přes # tyto těžké roky. Rodičům,
učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně # přátelům. Jsem
tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu #
přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám #
příběh..."
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o
dni, kdy jsme
se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak
si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později
starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se
usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého
nevysloveného rozhodnutí...!"
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární
kluk nám řekl vše
o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak
se na mě dívají s vděčností v očích.
Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte
sílu okamžiku.
Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k
lepšímu a taky občas
k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy
zasáhli.
Hledejte Boha v přátelích!
Teď máš na výběr:
1. přepošli to přátelům, máš-li jaké,
2. vymaž to a dělej, že se to nedotklo tvého srdce.
"Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla
mají problém si
vzpomenout, jak lítat." "Neexistuje žádný začátek nebo konec! Jediné
co máš, je teď !" "Včera je historie .., zítra je náhodou ..., dnes je
dárkem....
kluka z naší třídy,
který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů
všechny své # učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny
knížky? Musí to být # pěkný trouba!" Já měl naplánovaný celý víkend -
párty a fotbalový zápas s # přáteli na zítřejší odpoledne... Pokrčil
jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, # uviděl jsem bandu kluků co utíkali
jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky # z rukou, podrazili nohy
tak, že přistál v blátě.
Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10
stop od něj.
Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích.
Rvalo mi to
srdce.
Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl
jsem v jeho
očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí
se normálně chovat!"
Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil
úsměv. Byl to jeden
z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat
knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem
se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou
školu. /Nikdy
dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!"/
Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali.
Ukázalo se, že je to prima kluk.
Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!"
Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a
oblíbil si ho. I mí
přátelé ho "vzali"...
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky.
Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z
těch knížek.
Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se
stali
nejlepšími přáteli... Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední
škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem,
že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se
chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem
fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na
závěrečnou
slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že
to nemusím být já tam nahoře a mluvit.
Závěrečný den byl tady.
Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který
dospěl a
našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely
brýle. Měl víc
děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten
den!
Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním,
poplácal ho po
zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím
vděčným # pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za
sebou, odkašlal si # a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom
poděkovali všem, co nám pomohli přes # tyto těžké roky. Rodičům,
učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně # přátelům. Jsem
tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu #
přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám #
příběh..."
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o
dni, kdy jsme
se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak
si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později
starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se
usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého
nevysloveného rozhodnutí...!"
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární
kluk nám řekl vše
o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak
se na mě dívají s vděčností v očích.
Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte
sílu okamžiku.
Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k
lepšímu a taky občas
k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy
zasáhli.
Hledejte Boha v přátelích!
Teď máš na výběr:
1. přepošli to přátelům, máš-li jaké,
2. vymaž to a dělej, že se to nedotklo tvého srdce.
"Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla
mají problém si
vzpomenout, jak lítat." "Neexistuje žádný začátek nebo konec! Jediné
co máš, je teď !" "Včera je historie .., zítra je náhodou ..., dnes je
dárkem....