Lenka
Od malička sem byla mezi svými vrstevníky populární a oblíbená, taková ta dětská hvězdička co pořád září a je s ní sranda a každý s ní chce kamarádit. Byla jsem jedináček a tak sem byla zvyklá na to, že mi rodiče věnují maximální pozornost. Byla jsem jedničkářka a všechno mi šlo až do 7. třídy.
Tou dobou se naši pořád hádali a mě si skoro už nevšímali... to samí ve škole ostatní sem už nějak..... ,,omrzela" a udělali si svoje partičky a na svojí ex-kamarádku kašlali, je teda pravda, že sem s nima neměla nějak pevnej vztah a byla jsem zvyklá na to, že ke mně vždy vzhlíželi...atd..
Asi tak po vánocích sem si četla časák, ve kterém nějaká holka popisovala jak byla anorektička a její rodiče si toho všimli a začali s ní lítat a podrželi jí.... To je nápad a hnedka druhý den jsem se vrhla na drastickou dietu po tejdnu jsem to ale nevydržela a rozhodla sem se na to jít jinak.
Večer jsem se ve vaně máchala naštvaná a při tom se řízla žiletko a musim říct, že mě to ukludnilo... pak jsem to dělala pořád řezala jsem se do zápěstí do nohou a tak různě, začala jsem nosit dlouhý rukávi abych to zamaskovala a naprosto jsem se uzavřela do sebe.
Doufala jsem, že si toho někdo všimne... později jsem to přestala brát jako akci na na získání pozornosti a brala jsem to spíš jenom jako mojí záležitost při který se uvolnim a uklidnim.
Postupně mi nestačilo vidět jen to, jak mi z jakéhosi řezance na paži teče krev, chtěla jsem víc... po jednom snu kde se mi zdálo, že mě mučej a trhaj mi nehty na rukou sem se rozhodla udělat si to sama.
Vzala jsem kleštičky a..... o minutu později mi tekla hodně krev a nehet byl venku, brečela jsem ale zárověň se mi ulevilo.
Jednou když jsem se takhle znova řezala žiletkou( byla to pro mě už stereotipní záležitost) sem to přepískla a prostě si podřezala žíly...pak už bylo všude jen černo...
Máma s tátou si vyčítali, že si toho nevšimli a pomohli se mi z toho o dva roky později dostat úplně
Konečně se mi dostalo pozornosti... stálo to však za to???